Jan 19:28

Budou čtyři. Kutálím minuty
v přestrojení za pohrobka
skal

Odhrnutý z cest
nevadící prachu. Ustává
chůzí

Marné je se rozbíhat
Času slouží místo. Útěk
Kdy domov?

Prosím. Ať
žízním vyprahlý

Stylizace

Mne vítala mnohá města
se slunci v duši, měsíci nad řekou:
„Tuláku, pomni, ukroj si gesta.“
Stříbrem hany – kudlou prostořekou

Na nože braný, na kordy zván
s kontakty na márách, apartmá pod hvězdami
K pokoře pavím „Kaj se!“ štván
Hřebínek, nosánek, chocholka odrostla mi

Však žena prosí o hrdiny
v zbabělství vidouc chabost rámě
Já noříval se na to pod lekníny
sebe prost, leklý v živém chrámě

Poznámka

Básně neznají konec
Nejsou básně

Je verš jak dech
Turniket pod vlastní
houni
Za žetony štěstí na
příděl

Na lístek s dřevorytem
psího pohledu
Který dopipláváš
údery dláta

Bouchnutím rytmu
Tlačením rýmu

Obličej zkrásní, kde
nepřekáží tvář

Nevnímáš
Hovíš si
v alexandrinu

Čistý jsi
Vznosný
Lhář

Bláznivý
Bosý
Básník
Bývals

Kyjev

Veselé město, veselí lidé
plačící zem

Na Majdanu matky kladou květy
nikde hrobu
Mladíci ve vojenském salutují
ještě jako děti

Objektiv zbystří úsměv
ruka pocítí bok
Dívčí
První

Nejistě sebejistí
„Pojďte taky. Ať jsme tam všichni.“
Zubení
Nezkažený úsměv

A prostíráno na hostinu Světa
Svařeného Se Sladkostí
Spjati Skalpelem Stomatologů
Jako děti

„Přispějte na polní nemocnici.“
„Uzdravíte děti Donbasu.“
Turista XII. Nepočítaný škubne
za skicák milosrdenství

V lahvi na ex šplouchá Dněprem
vzkaz: „Šlo to, ale takovej Londýn…“
Děti

K návštěvě Kyjeva (v červenci 2015)

Co ihned upoutá pozornost odměřeného Středoevropana v Kyjevě? Hustota osázení státními symboly. Podle vlajky spolehlivě úřad nepoznáte. Pokud tedy za něj nepokládáte stánek s rychlým občerstvením nebo balkón souseda od naproti. Do národních barev (modrá, žlutá) Kyjevané halí soupravu metra, ukazatele, dětské hřiště i lešení. Nedá vám u toho práci zkonstruovat teorii stran nesamozřejmosti státní existence marně přemosťované logikou "čím víc symbolů, tím víc stát".

Tady by se šiklo úvahu zakončit (sebe)potvrzením kulturní nadřazenosti. Nebo - stanout na místě pozorovaného. Moc znaků (symbolů) "nezná hranic". Její ošidnost se nachází vždy v tom, jak ne vždy dominuje ve shodné oblasti. Pro Ukrajince je (tato moc) právě zakoušena ve státně-politické sféře. Pro nás, se stabilnějšími veřejnými poměry, v rovině důvěrnější. Příklad: když umíral po dlouhé nemoci jeden mně blízký člověk, častoval jsem ho při návštěvách a telefonátech vodopády anekdot. S logikou "čím víc vtipu (symbolu radosti), tím méně bolu".

Magie symbolů, které odkazují na to, co značí, v duchu čehož "to" prostě (někde) musí být, platí stejně. Na Ukrajině jen pod zvětšovacími skly.

8. září 2015 Samuel Morse ťukal na okno v Krči – takhle do (a)rytmu

Rozhání mračna špinavý
bílý pták
Přeleštěné skříně zdechlin
rouhavě svrbí zemi
Chvěje se. Žádná osika
Aleje neskutečných světel
paběrkují na horizontu
pokoje vrhače loučí

Oplechovaní krocani
Vejcorodí zdobných ošatek
v ustavičné výhni žní
Hojnosti! Šáhnutí! Plodů sesbíraných
možná odněkud. Možná rukou
Kde jsou? Ruce, místa
za bezpočtem kmitů

K pocitové melodii
No, ovšem. Ty chceš slova
Pádná, zastřižená

„16:19“ – budík hudruje
Poloparkem poloubírají se
z celé práce-klece
Tečky, čárky

Půlštěstí
polovstříc

K požadavku Martina Konvičky, lídra hnutí Islám v ČR nechceme, na "zbavování občanských práv" jeho odpůrců (17. června 2015)

Ke "zbavování občanských práv": protipřistěhovalecká, protimuslimská a jiná proti... hnutí staví oprávněnost podobných požadavků na argumentu obrany západního/evropského způsobu života. OK, ale co jím je? Co je společným jmenovatelem, který spojuje Evropu a Západ (Čechy, snad, nevyjímaje)? Asi svoboda myslet, svoboda žít po svém = ta zpropadená občanská práva. Nuže, vrhneme-li se do jejich "zbavování", nač se pak děsit jakékoli "expanze"? Že nás zotročí? Lze zotročit otroka?