Oto Mádr

"Tento obecný smysl dějin je ovšem nejen dílem, ale i zápasem. V něm dochází k hrůzám, ale i vrcholným činům sebedarování z lásky," vepsal Oto Mádr do své knihy K jádru věci. Věděl, o čem píše. V jeho životě se navršilo obojí. Hrůzy i sebedarování. Před deseti lety se vrátil do Otcova domu. Současná krize odhalila, jak nám osobnost mádrovského příběhu a formátu schází. Citelně. Až je to k pláči...

Portrét na webu Českého rozhlasu

Plzeňhaiku: Starý židovský hřbitov na Lochotíně

 

Raneček sněhu

mezi paprskem z venku

a z rovu jistě

Plzeňhaiku: Kontík

při ruce Hotel –
za mrazu neřídký           kročej 

na mrazu kyne

Plzeňhaiku: Na Obcizně

 

 přimyká se kouř –
vedle řeky K něčemu
   uléhá stromořadí

Jan Sokol †

Odešel Jan Sokol. Velký duch. Mahátma. Odešel a zůstal. Jeho nezvolení prezidentem v roce 2003 bylo nenápadným, o to však důsažnějším mezníkem. Od onoho času opisuje hlavní proud české politiky věrně, bez obav a nízko (při zemi pěkňoulince) trojúhelníček prašulka–mocička–egoška. Dokolečka, dokola...

Plzeňhaiku: Příkrá ulice, Slovany

 

Naskládané dny
do rozházených domů
sobotou spějí

Plzeňhaiku: Luční ulice, Plzeň 1

roura mezi zdmi –

kolem  Země  poprašek

na kamenné nic

Plzeňhaiku: Náplavka na Radbuze

 naplavené sněhy

zábleskům noci

černě Nevydají

Plzeňhaiku: Myší díra

Ozářená tmou
padá zpod ulic obce
mdlá energie

Nebeská protekce

Nebe protěžuje bohaté. Kdo poznal blahobyt, poznal jeho hranice. Kdo se přejedl, ocenil půst. Kdo měl moc, věděl, jak je jí málo.