Slunovrat

/k nedožité stovce Milese Davise/

Letní slunovrat

už klepe na střechy

baru

mrákotnými drápky.

Nehouká vlak.

To natruc

mlžným ostřím

svatý mydlí

na trumpetu.

(Jsi mu zatajila,

že jerišský band

kanonizoval

„prince temnoty“

sólo.)

Letní slunovrat

není k zadržení.

„Není k zadržení

skutečný návrat,“

mrtvý učitel chrastí

děckám od škol

volného pádu.

Nestaví vlak.

To prozaická

zpoždění

nabírají poetické

Múzy.

(Znovu a znovu.)

Vyšlo v Katolických novinách dne 9. 6. 2026.

SURSUM CORDA

 /publikováno v Katolických novinách dne 5. 7. 2025/

Na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
tvrdnul jsem v práci,
nasluhoval hodiny,
dlouhými kroky ukrajoval
galaxie
mezi kanclem
a automatem na kávu,
mezi týdnem
a víkendem,
mezi smyslem
a výplatou.

Na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
loudavě spěchám k manželce
zkratkou
mílové chodby
pod nástupišti načas
zpožděného
Očistce.
(Snad Očistce…)

Na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
viděl jsem přes uličku
zatraceného vagónu
zpola slepou stařenu,
jak se vzdává své
„expresní rezervace“
pro cizího
puberťáka.

Víc nespatřím.
Víc netřeba.
Víc lásky pátek
na hlaváku nevstřebá
na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Presbyterium

 /Katolické noviny vydaly dne 2. 4. 2026/

/Inspirováno instalací Glasstides od Vanessy Hafenbrädl v kostele Nanebevzetí Panny Marie, Františkánská ulice, Plzeň. Festival světla a umění ve veřejném prostoru BLIK BLIK 2026./

Presbyterium

uchlácholila zeleň,

již neroztříští

barevný kontrast,

dokavaď z pigmentů svět

stvořený jest dvou:

očekávání

a zmrtvýchvstání, podél

něhož bliká cár

po róbách vděku prostých

modliteb.

Jací žijí?

Ti, kdož nezetleli?

Ti, kdož ve vzpomínkách vzpomínaných žhnou.

Stopa

/Katolické noviny uveřejnily dne 27. 2. 2025/

Věnováno padlým, raněným i zoufalým ukrajinského boje za evropskou svobodu. Inspirováno obrazem od Pavlíny Viktorie Forest

Stopa po stopě

v porušených konturách

navyklých sutin.

Kde je Boží syn?

V průrvách lidských u stolů

štědrovečerních.

Stopu po stopě

mír falešný poskládá

svět k smrti pravý.

Kdo je Boží syn?

Zpod objektivní zkázy

nepatrný květ.

(V ústrety kalnům

nejvlastnějším nám z živlů

zbývá leda jas.)

Na prahu doby postní 2026

 /na Popeleční středu vydaly Katolické noviny/

Na prahu doby
postní Smrtku potkal jsem
na masopustu.

Bokem od pípy
klátila se na chůdách
od střízlivosti.

Připálila si
cigaretu od sirky
vyhasnutého.

Potáhla a pak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠
a pak se rozkulhala
s kosou a ke mně.

Napřáhla hnátu,
aby ji nabídla jak
lok utopenci.

Oč přijde mrtvý,
poví-li „ne“ na konto
konce bez konce?

A tak jsi tu TY,
abys podstupoval poušť,
abys krvácel,
abys skrz rány ráno
v ráno nám skácel.

Abys křísil, dával pít.

A tak jsme tu my
s vírou, jež je vírou, že
mezi hluchými
bude dopřáno sluchu
té odpovědi.

Na prahu doby
postní Smrtku potkal jsem
na masopustu.

A čtyřicet dnů…
A čtyřicet dnů budu
šprtat se mluvit
–⁠⁠⁠⁠⁠⁠ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠
za školou mlčky.

O život v Íránu

 /vyšlo dne 14. ledna 2026 v Konzervativních novinách/

O život v Íránu při potlačování demonstrací přicházejí lidé.

V Hradci před poštou svěřoval se pan podnikatel:

„Do zastupitelstva víckrát nepáchnu. Na člověka míří moc pozornosti.“

A přitom mu do zad nemíří moc pušky.

O život v Íránu při potlačování demonstrací přicházejí lidé.

V Praze na Hlaváku špital ajznboňák:

„Za komunistů měl člověk pokoj.“

A přitom ho od tabule štědrovečerní nevleče policie tajná.

O život v Íránu při potlačování demonstrací přicházejí lidé.

V Budějovicích u trafiky si ulevovaly úřednice:

„Volit už nepůjdu. Copak si dnes vybereš?“

A přitom ve volbách proti sobě kandiduje dvacet šest stran, hnutí nebo koalic.

O život v Íránu při potlačování demonstrací přicházejí lidé.

V Plzni v kavárně se ke mně přitočil důchodce:

„Názory si nechávám pro sebe. A neděje se mi už nic.“

A přitom ještě něco.

O život v Íránu při potlačování demonstrací přicházejí lidé.

V Nepomuku kolem výčepu mi sám štamgast prozradil:

„Naučil jsem se tvářit tak, aby nikdo nevěděl, co si myslím.“

A přitom to nikoho nezajímá.

O život v Íránu při potlačování demonstrací přicházejí lidé.

A přitom mrtví ⁠⁠⁠– jsme my.

Na půdě spí pták

 /publikováno dne 12. 2. 2026 v Katolických novinách/

Na půdě spí pták,

kam kumčafti nepáchnou,

kam přilétají

přímluvy při mezipřistání.

Na půdě spí pták

odkázaný na torzo škvíry.

Na trůnu z pavučiny.

S korunou z pasti myší.

Bezmoc čím od moci se liší?

Na půdě spí pták.

Napříč smetím.

Navzdory většinovému stínu

sen se

nerozplynul.

Na Hromnice.

Pondělí v lednu

 

/od pondělí 12. ledna 2026 v Katolických novinách/

Pondělí v lednu –

na konci řeky komín
zahřívá křídla
čápů skolených
přístavní policií
při rozhánění
léta.

Leda v mrazu lze tát.
A leda v kvaltu zpomalovat.
Prohlubeň máš přemosťovat.
A všední, všední leda posvětit.

Pondělí v lednu –
před ústím každou řeku
ředí žbluňk tůně.

Anglické nábřeží, Plzeň

/Katolické noviny dnes/

Kráčela sněhem

řádová sestra podél

řeky Radbuzy.

Den za polednem

nedělí se zdál podle

blankytu výše.

Tak sestra kráčí,

tak sama na nábřeží,

kde závěje leží,

kde milost se stáčí

do džbánu neděl,

co žehem smáčí

týden

co týden.

Tak sestra kráčí.

Nestojí.

Neběží.

Sama na nábřeží?

Ne na to,

co střeží.

Co střeží?

Co střežit?

Co alespoň střežit?

Lásku

v dějinách jak nežit.

Zimní slunce

/včera vydaly Katolické noviny/

Ještě nesálá

vysoko nad krajinou

slunce zlomu let.

Ještě se jeví

marné každé volání

do vnitřních samot.

Ještě jdu kolem

pastvin spásaných osly

pláchlých z Betléma.

A nepohlédnu

pod hnát zpitý pod obraz

malířů bláta.

A ač dopouštím

na sobě kdejaký řád,

křepčit se zdráhám.

A ač báň bosou

zaříkávají ledy,

tak naposledy

naposled

nebude

tedy.

Pod stromkem na Hlaváku v Praze v 6:55

 /Odtajněno na Katolických novinách dne 14. 12. 2025/

Pod stromkem na Hlaváku

v Praze v 6:55

razil jsem do práce

a bylo pondělí

o adventu.

Ústil jsem do fachy

jak za betlémskou hvězdou,

kdyby Mesiáš dbal

na konto pracovní doby

a Jan Křtitel

se podělil o stravenky.

Pod stromkem na Hlaváku

v Praze v 6:55

razil jsem do práce

a bylo pondělí

o adventu.

Až odkroutím si

nutný přesčas,

až oskenuji

nezbytné listiny,

až opravím

stěžejní čísla jednací,

pokusím se vyndat z batohu Bibli,

abych měl kam dát nabíjecí kabel

ke služebnímu notebooku.

Pod stromkem na Hlaváku

v Praze v 6:55

razil jsem do práce

a bylo pondělí

o adventu…

Čtvrtá adventní

 dnes v Katolických novinách

Čtvrtá adventní

neděle se potápí

pro slib přístavu.

Po směru chrámů

beze změny, s proměnou

za hvězdou jak kdys.

Za hvězdou

jak kdys

povoláváme ledy,

jak by naposledy

se zjevoval mys.

Si dopřáváme tání:

vždyť nejsme krou

v příkopech svítání.

Odpíchnout vor?

Po ztroskotání.

Začíná Advent

Na medium.seznam.cz publikováno dne 30. 11. 2025. 

/1. neděle adventní je první./

Začíná Advent –

měsíc v koutku zvysoka

sichruje si třpyt.


Začíná Advent –

jedině vratká lávka

nás někam vede.


Začíná Advent –

věnec atrakcí hyzdí

rozbahněnou zem.


Začíná Advent –

zloděj právem nalezne,

co vlastník ztratil.


Začíná Advent…

O žlutý přístav

 /na Katolických novinách ode dne 24. 11. 2025

/na slavnost Ježíše Krista Krále/

O žlutý přístav
paprsky opírají
žízeň po pouti.

Moc není mocná,
pakliže pospíchá vstříc
převaze svojí.

Věže kostela
svatého Jana v Plzni
na Chodském pějí

o přáních z přítmí
a jasu nejjasnějšího
dvakrát akorát:

před startem
a
na dotek
cíli.

Kdo pozná Krále,
ve vlastním se scelí.

Kdo Krále nepřijme,
se rozdrobí pro

povyražení
rautům, jimž
otrava z hladových jídel vyslídí
leda PR:
„Máte přece svobodu!“

O žlutý přístav
srdce srčí co chvíli:
„Věř. Doufej. Miluj.“

Miluj

hlavně.

Klíčem k plavbě je kotva.

Jak pod pult smaragd

 dne 22. 11. 2025 vyšlo v Katolických novinách/

V neděli večer

v Sušici po Otavě

vířily záře.

Kulhal jsem na mši

ke svatému Felixu

ke kapucínům.

Chytala mě křeč

v samém prostředku mostu

nad okenním dnem.

Čapnul mě úžas

nad týdny do Adventu,

nad pády vzhůru.

Lapil mě objev,

že barvy variují

stejné furt světlo.

Nábřeží mlha

shrábnula pod záclonu

jak pod pult smaragd.

V neděli večer

v Sušici po Otavě

zachycen signál.

Bílá věž v Klatovech

/publikováno dne 31. 10. 2025 v Katolických novinách/

Umazaná výš,

na chvostu října měsíc

střež růžencový.

Kolem nás hory

pevnosti dodávají

došlým desátkům.

Pod námi lístek

lehký co pírko sličné

sebeklanění.

Otčenáš, Zdrávas ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠–

když klesat, tak do studny

pro cenění hvězd.

KONEC

Požehnaný Velikonoce

„Byl pátek a začínala sobota.“ (Lukáš 23,54)

Z návratu naproti mostu Ivana Magora Jirouse. Na Jižním Předměstí. V Plzni.

Vobzory bejvaly

bez setmění

bez jiter,

že by ses ztratil,

že ses ztrácel.

Rozhodl ses

pro Velikou noc,

kdy vosiřuje vesmír

a se strachujou asteroidy

a sloupy solný z ouřední povinnosti

na fakturu

rozklová

klaunství apokalypticky

rutinního

blesku.

Rozhodl ses

pro Pána

na pána.

Vyrašilo na medium.seznam.cz...

Plzeň: Hromnice u Panny Marie Růžencové

Vyšlo dnes na medium.seznam.cz

Vzpomínka na toulku Jiráskovým náměstím v Plzni na Slovanech. Ještě uprostřed zimy.

Podsvěcovala

po radosti touha tuh

nebesům soumrak

na Jiráskáči.

Se těšíš tolik

na počátek, až zazdíš

konec nejlepší

mezi nemožnými.

Že ti nic nejde

v porovnání

s jinačími?

Panika není řád.

Záškuby nejsou chůze.

A jiný? Tím nebuď, nebudeš, nejsi.

Co od Boha – i dolů stoupá.

Jenom světlo jenom neblafuje.

No a co?

A co?

Co když jsi došel?

3 roky

 dne 24. února 2025 na medium.seznam.cz

3 roky ruské agrese na Ukrajině. S modlitbou od plzeňského Andělíčka u Katedrály...

3 roky nejsou

za naším vzpomínáním

klopotný Lazar

3 roky nejsou

do našich pohřebáků

dotovaný kvalt

3 roky nejsou

ob konec světa prošlý

smajlík „To mě štve“

3 roky jsou, jsou

test víry ve Vzkříšení

ve spánek těžší

Vojnická mše vánoční

/publikováno na medium.seznam.cz/

K České mši vánoční, „Rybovce“, v kostele Navštívení Panny Marie ve Vojnicích u Volenic (okres Strakonice). Pěl náramně Sbor sv. Martina z Radomyšle. Mši sloužil zkušeně P. Petr Koutský.

Dne 11. ledna 2025. V předvečer svátku Křtu Páně.

/věnováno Jakubu Janu Rybovi/

ze svahu za vsí

milosti prozařují

šerý střed nížin

z okraje týdne

nám všední kratochvíle

krátké připadnou

na sestupech zpět

o postřeh zakopněme

dobra pod vinši

s jitrem pondělním

bossi bosí nezrasí

„neb se narodil…“