Snílci, sněte

Snílci, sněte
Šílencům na mezku brány svých měst
otevřete

Snílci, sněte
Nebožce Svojí Vážnosti z duše nad rakví
nesmutněte

Snílci, sněte
Šrajtofli na účet mravů svých přebraných
rozevřete

Snílci, sněte
Krmí svojí skromnosti zvysoka nad chutí
netloustněte

Snílci, sněte
Krásu v rámci rámců umění jak své vyhlídky
odvrhněte

Snílci, sněte
Život tyje z loupeží. Sejfy svoje odteď
nezamkněte

Snílci, sněte
Čímkoli, únavou bdících pouhou
neusněte

Poznáme člověka

Znalí mužové soudí, že se blíží válka. A já váhám. Kdo žije v míru? Jsme duší v tlupách. Neandrtálci, jeskynní bestie lačné půdy a krve. Čpící po nich. Tak je ztrácíme – pro pár čtverečků na mapě nedozírné nebe. Pro smrt druhých život věčný, nejvlastnější.

Halekáme: „Já tě zabiju!“ Nebo: „Zakroutím ti krkem!“ Zkypělé emoce? Nadsazenost? My v domácky obnošeném teplákovém úboru! Společenské náklady, ony jsou vinné tlakem, pod nímž soukáme – za cenu křeče – údy dle dress code. Tlakem vzhůru a shůry. Až přejde? Smoking se sám neodnese do čistírny. Poznáme (vůli) člověka…

WIYI4U

Autobus Praha-HD
Tři dny
Tři eM
utekly
Macechou Malých Měst

Vrátí/nevrátí se
Co se dá opakovat?

Stereotyp
mýtus

Nuda
závěs

A světlu upíráme léto
stínohrám
kvůli

Sonet soudcův

K taláru, jenž moje bedra zdobí,
zásluhou dosáhl jsem vlastní pomoci.
Koho právo za miláčka si zvolí,
ví, že být rovná se mít pravomoci.

Bože, dalšího předvolej mi světa zlotřilce,
co výrokem vytmavím mu jeho černé skutky.
„Mysl chladnou máš. Tož přestaň s hrou na opilce.
Herče laciný tak, jak tvá máti, sestry byly prostitutky.“

Přelíčení uzrálo. A vina? Nedoznala pochyb.
Už vidím se mezi předky – občany ctihodnými.
Respektu popřávají mi víc než trochy.
Hlasy pročpak syčí zle přítomnými?

„Sem patříš, do přízně vlísaný porodní bábě Milosti.
Ne každé nese dítě čáp – zobanem spravedlnosti.“

Večer na sv. Štěpána

/věnováno P. Romualdu Štěpánu Robovi, OP/

Jaru blíž
a dál se stmívá
Boží hod včera, předevčír Štědrý den
I koledám se připozdívá
a Měsíc sám zas svítí jen

Z jeslí kříž
víc tu nezbývá
Svatý, který byl by chtěn
Naději ni kámen nerozkývá
Boží hod včera, předevčír Štědrý den

Štěstí

Bylo, nebylo
nakročené, spěchající
S vločkami si klábosilo:
„Jsme jen voda stékající.“

Bylo, nebylo
nadouvané, bobtnající
S modříny si halasilo:
„Jsme jen šiška padající.“

Nebylo, bylo
opadavé, mokvající
S parožím si odnosilo
lehkost spánku pro žijící

Adam, jméno jeho

/věnováno Adamovi I., hraběti z Mokrosuk/

Jmenuje se Adam, muž ze země
muž z hlíny
Jej kupí řeka
s oblázčím na jas perel skoupých
šáhově štice
ze šupiny

„Adame, miluji po uši! Nedá se přestat!“
„Lup a klam, pro duši, hůř nelze tě ztrestat.“
„Adame, jak na mne Kaštanová se smála!“
„Kéž napošesté by smůla ti drobátko přála.“
„Adame, krása! Krásná za všechen šíp z toulce!“
„Nedrahá tvoje tětiva. Krásný i východ slunce.“

Hliněný? Toho Blázen by nadal
Představení: „Ahoj, já jsem Adam.“