Poznáme člověka

Znalí mužové soudí, že se blíží válka. A já váhám. Kdo žije v míru? Jsme duší v tlupách. Neandrtálci, jeskynní bestie lačné půdy a krve. Čpící po nich. Tak je ztrácíme – pro pár čtverečků na mapě nedozírné nebe. Pro smrt druhých život věčný, nejvlastnější.

Halekáme: „Já tě zabiju!“ Nebo: „Zakroutím ti krkem!“ Zkypělé emoce? Nadsazenost? My v domácky obnošeném teplákovém úboru! Společenské náklady, ony jsou vinné tlakem, pod nímž soukáme – za cenu křeče – údy dle dress code. Tlakem vzhůru a shůry. Až přejde? Smoking se sám neodnese do čistírny. Poznáme (vůli) člověka…