Nebuď Havel – budeš Havel!

Září. Chýlíme se k podzimu s vánoční dekorací. A to slibuje v zemích Koruny české reprízovaný seriál připomínek Václava Havla: 5. 10. – narozeniny, 17. 11. – revoluce, 18. 12. – úmrtí, 29. 12. – první zvolení prezidentem.

K absurdní roztomilosti těchto dnů náleží, že je rok od roku nezastřeněji slaví lidé evokující postavy z oslavencových her.

S neuctivým patosem, s klišoidní proplkaností, jejíž předvídatelnou bombastičnost stínuje mizející povědomí o Havlově „životu a díle“.

O to snazší (a vábivější) je nově redistribuovat pomyslné havlovské korunovační klenoty (v překladu: nechat se korunovat „novým Havlem“). Stačí nalézt spolehlivého (v překladu: titánským numerem on-line závisláků stalkovaného) influencera, který v roli nového „arcibiskupa“ nového Havla korunuje. Ceremonii lze odbýt tweetem: „Ten či ta (politicky ambiciózní figura) je nový Havel.“ Čím víc srdíček, tím víc legitimita…

Jenže… Nikdo není nový Havel. Poněvadž nikdo nemůže být nový Havel. Poněvadž havlovství znamená originalitu. Osobitost a osobnost. Věrnost své štrece prachem země. A nezaměnitelnost. A nenaklonovatelnost – Václava H., sebe sama jakbysmet. Pokud se tak kupříkladu paní Kadeřábková bude snažit být paní Kadeřábkovou, načichne ideálem VH pronikavěji než všechny (ne)havlovské imitace.

Dík za tu inspiraci, Ferdinande Vaňku!

Publikováno dne 9. září 2024 v Konzervativních novinách.

MIMO realitu

 

Nejvíce mimo realitu bývají zpravidla realisti.

za Lidovými novinami

Včera vyšly (na neurčito) naposledy papírové Lidovky. Egocentrická vzpomínka a upřímná lítost. Jako by dohrálo Národní, docvičil Všesokolskej slet, domedvědařil Cirkus Berousek. Nemělo se to stát, ale mělo…☹️

Plzeňhaiku: BOHEMIA

 

se Bohemia
řítí nastevřená v kar
za instantní svit

SRPEN 1968

Ve zkratce: 

srpen 1968 zmasakroval duchovně celou jednu generaci. Ta se z toho (obdiv i závist zázraku znalým výjimkám) nikdy tak úplně nesebrala...

A co s tím?

Po textu „Marnost nad mládí“ (vizte https://www.konzervativninoviny.cz/marnost-nad-mladi/) připlula reakce laskavého čtenáře. Reakce zajímavá: za příčinu patálií u trojice hrdinů (Daniel, Marie, Max) šmahem označila „staré struktury“. „Geronty“, co neschopností odejít včas otravují každodennost „nadějného mládí“. Reakce zajímavá také z důvodu, že v případu Maxe špinavou prácičku odvedli nadřízení s vejminkem v nedohlednu. Jeden z nich je Maxův vrstevník…

A co s tím? Snad pouze, že za dílčí pramen institucionálních selhání shledávám generační výměnu na vedoucích postech, kde s „omlazováním kádrů“ přibývá nápadně asociálů. Někdy přímo antisociálů… Přičítám to dvěma vlivům: 1) V mladší polovině populace se těší vyššímu zastoupení lidé bez zásadní zkušenosti s mezilidským kontaktem. V pubertě/rané dospělosti neměli partu, nerazili s kámošem na čundr ani do šenku. Často ani druha ve formativním věku bezprostředně (bez digitálního zprostředkování) nepoznali. 2) Mladou (k veslům nastupující) generaci utváří masověji než kdy dříve ovzduší poptávaného šplhounství upínající se ke statusové symbolice jako k vývojově konečné (zaručeně zaručené) teologii. Jako k bůžkům. Bůžkům náročným, protože lačným po dalších a dalších, četných a četnějších obětech – ze „stád“ zdraví, času, přátelství, rodiny, kolegiality, radosti, velkodušnosti, soucitu, svědomí… a v posledku zítřka, do nějž se nebát probudit…

A co s tím? Zůstanu u dvoubodové osnovy: 1) V rovině systémové trvat na dělbě moci s nedotknutelností svobody tisku. Není v moci funkcionáře snést lidem nebe. Je však v jeho moci vynést jim peklo, pokud si je vox populi předplatí nekritickým přísunem mimořádných kompetencí. Svoboda tisku není nic jiného než svoboda od obav při odhalování kopyt a rohů. 2) V rovině osobní nepohrdat prostým člověkem. A pochopit, že jeho nuzota peněz a hubenost známostí je šperkovnicí svobody a korunou charakteru. Jen vztah svobodných bytostí se nemusí vyplácet. Vše ostatní je buď obchod, nebo otroctví. A jak říkával můj děda: „Charakter u člověka se pozná podle toho, jak se chová k lidem, kteří pro něj nemohou nic udělat.“

Publikováno v Konzervativních novinách dne 11. srpna 2024.

Kaple svaté Anny

/k fotografii od Pavlíny Viktorie Forest/

Spěchat k svaté Anně

V šeré halí tvář

podvojnosti laně

jatá svatozář

Těkat k svaté Anně

Oduznalý třpyt

zaburácí maně:

„Tiše – svatě pít!“

Klekat k svaté Anně

K pramici pramen

peřej přede Panně

pro režné Amen