A co s tím?

Po textu „Marnost nad mládí“ (vizte https://www.konzervativninoviny.cz/marnost-nad-mladi/) připlula reakce laskavého čtenáře. Reakce zajímavá: za příčinu patálií u trojice hrdinů (Daniel, Marie, Max) šmahem označila „staré struktury“. „Geronty“, co neschopností odejít včas otravují každodennost „nadějného mládí“. Reakce zajímavá také z důvodu, že v případu Maxe špinavou prácičku odvedli nadřízení s vejminkem v nedohlednu. Jeden z nich je Maxův vrstevník…

A co s tím? Snad pouze, že za dílčí pramen institucionálních selhání shledávám generační výměnu na vedoucích postech, kde s „omlazováním kádrů“ přibývá nápadně asociálů. Někdy přímo antisociálů… Přičítám to dvěma vlivům: 1) V mladší polovině populace se těší vyššímu zastoupení lidé bez zásadní zkušenosti s mezilidským kontaktem. V pubertě/rané dospělosti neměli partu, nerazili s kámošem na čundr ani do šenku. Často ani druha ve formativním věku bezprostředně (bez digitálního zprostředkování) nepoznali. 2) Mladou (k veslům nastupující) generaci utváří masověji než kdy dříve ovzduší poptávaného šplhounství upínající se ke statusové symbolice jako k vývojově konečné (zaručeně zaručené) teologii. Jako k bůžkům. Bůžkům náročným, protože lačným po dalších a dalších, četných a četnějších obětech – ze „stád“ zdraví, času, přátelství, rodiny, kolegiality, radosti, velkodušnosti, soucitu, svědomí… a v posledku zítřka, do nějž se nebát probudit…

A co s tím? Zůstanu u dvoubodové osnovy: 1) V rovině systémové trvat na dělbě moci s nedotknutelností svobody tisku. Není v moci funkcionáře snést lidem nebe. Je však v jeho moci vynést jim peklo, pokud si je vox populi předplatí nekritickým přísunem mimořádných kompetencí. Svoboda tisku není nic jiného než svoboda od obav při odhalování kopyt a rohů. 2) V rovině osobní nepohrdat prostým člověkem. A pochopit, že jeho nuzota peněz a hubenost známostí je šperkovnicí svobody a korunou charakteru. Jen vztah svobodných bytostí se nemusí vyplácet. Vše ostatní je buď obchod, nebo otroctví. A jak říkával můj děda: „Charakter u člověka se pozná podle toho, jak se chová k lidem, kteří pro něj nemohou nic udělat.“

Publikováno v Konzervativních novinách dne 11. srpna 2024.