S Anou

/mé Milované. Jí inspirované. Jí dané!!/

Chodím s Anou

svátostnou
kaštanově plavou

S touto chodím Anou
-
modrooce poďobanou

Beru si ji stranou
kleju-li: „Na shledanou.“
V jádru říct chci
říkám:
„Pojď se mnou. A navždy. Alou!“

Chodím s Anou
„Noci, hoříš. Tmy ti planou.“
„Já vím. Modli se, ať nepřestanou.“

S Anou

R 30664 Jakub Krčín

V kupé prázdném sám
Strach klepe, dveře posouvá
zdraví: „Dobrej. Můžu dál?“

Klikatí se cesta pod Radyň
Strojvůdce, nezpomal!
Vzdušnou saň pohladím
z bezvětří churavím

Déšť rána na večer mou krůpěj osuší
Proč jen nám nestačí ta změna ovzduší?
Ta, která utiší brhlíka
Ta, která zaplaší žluče v nás ropuší
odnikud do nikam

Puškvorec spolyká

Mls, mls
-
kolikou unikáš

Rada Matoušovi

/Věnováno Matoušovi E. - nerudnému, čepýřivému, po furiantsku paličatému. Navzdory? Ne, dík - Příteli horečnému!/

Prachy
?

Jsou
prachy

Podivnosti
lidské
snachy

Proto
…

Nuže
?

O
srdce
cizí                                                                                                                                               svá
jak                                                                                                                                                jak
svá                                                                                                                                               cizí
bijme
hrachy
!

(Vyzrají, proklíčí. / Jaképak copak strachy.!.?.)

Příkoří

Jak jmenuješ se, libá paní?
Mohu na Tě otisk zanechat?
Vyšla jsi, Vláho, do svítání
Roso, která nutíš luka vstát

Jsi tu ještě? Dámo? Slečno?
Tvůj půvab jinde šálí zrak?
Probuzený – samé teskno
A den prchá – zabiják

K návštěvě Tiraspolu (v březnu 2016)

Suvenýr z centra podněsterského Tiraspolu. Mladý Stalin káže o "síle lidské vůle". Divná věc. Ale stručnojasně dokumentující rozptyl v historické paměti evropských národů. Ve kterém brémském/frankfurtském/vídeňském knihkupectví koupíte pohled s údernými plky od Hitlera?

Oba evropské konce sjednotí zas čas, jenž unese poslední z obětí starých terorů, čímž se starými (rozumějme zašlými) stanou "na tutti". A obraznou tečku za vším koloběhem napíše mladý manažer, který si, nesvázán místem i pochybnostmi, hodí ocitovaný portrét AH/JVS na monitor. V rámci sebemotivace. Hurá...

Snílci, sněte

Snílci, sněte
Šílencům na mezku brány svých měst
otevřete

Snílci, sněte
Nebožce Svojí Vážnosti z duše nad rakví
nesmutněte

Snílci, sněte
Šrajtofli na účet mravů svých přebraných
rozevřete

Snílci, sněte
Krmí svojí skromnosti zvysoka nad chutí
netloustněte

Snílci, sněte
Krásu v rámci rámců umění jak své vyhlídky
odvrhněte

Snílci, sněte
Život tyje z loupeží. Sejfy svoje odteď
nezamkněte

Snílci, sněte
Čímkoli, únavou bdících pouhou
neusněte

Poznáme člověka

Znalí mužové soudí, že se blíží válka. A já váhám. Kdo žije v míru? Jsme duší v tlupách. Neandrtálci, jeskynní bestie lačné půdy a krve. Čpící po nich. Tak je ztrácíme – pro pár čtverečků na mapě nedozírné nebe. Pro smrt druhých život věčný, nejvlastnější.

Halekáme: „Já tě zabiju!“ Nebo: „Zakroutím ti krkem!“ Zkypělé emoce? Nadsazenost? My v domácky obnošeném teplákovém úboru! Společenské náklady, ony jsou vinné tlakem, pod nímž soukáme – za cenu křeče – údy dle dress code. Tlakem vzhůru a shůry. Až přejde? Smoking se sám neodnese do čistírny. Poznáme (vůli) člověka…