FR 3601 Riga – Bremen

Proč věčně básním o mracích?
O čem básnit?
Výše je už Slova
Níže? Z kyslíku vytloukáním
atomů ztratit dech
Chceš?

Proč NE dím tišeji jak ANO?
Zápor sejí otazníky
Lány sklízí odpověď
Vždy po zrnu pravdy
nejméně jedné – nejvíce osamocené

Proč životu přeji, a ne důvěru
chovám k smrti?
Říkám vám: lžete, když se ptáte
Jistěže žiji rád
Smrti? Z voleje bych přísahal
Al-l-le…umírat?

Slepí jste
Slepí
kamkoli se díváte

Chytráci hloupí
tušíte
dokud neumdléváte
dokud nesténáte
dokud nevzlétáte

Znáte to

Znáte to
Protivné aroma domů
řazené mezi sutinami
Včerejšího a Dneška

Vůně či zápachy
střižené zmatkem řádu
chybějících věží
na defenestrované
smysly

Čtyřstěn rudokožců
Indiánka látá příběh
jen tam, co nevyrostete
jako orlík, z něhož
náčelník sdírá peří
tomahawkem vysvědčení

Znáte to
dolétavší

FR 3602 Bremen – Riga

Používá Bůh kosmetiku?
Na líce vod
svést žádá-li
nebeskou klenbu

Trhá si obočí ráno u zrcadla?
Vysvětli jinak ozvěnu
Brzká, vlastní nahmatáš v ní
slova
bolesti
zbytečné k překladu

Leští o kapesník brýle?

Ne si. Nám
zamželým pocestným
vinoucím se na prsa
talentu, štěstí, píle (!)
skvrnou B-E-Z-E-V-D-Ě-K-U
skrz naskrz
od předvařených stolů
hladovým dosyta

„Kde ho máš?“
ani Matouš neříká
Nárazu dočkej
Přistáváme
v pátečních odpolednách

Jan 19:28

Budou čtyři. Kutálím minuty
v přestrojení za pohrobka
skal

Odhrnutý z cest
nevadící prachu. Ustává
chůzí

Marné je se rozbíhat
Času slouží místo. Útěk
Kdy domov?

Prosím. Ať
žízním vyprahlý

Stylizace

Mne vítala mnohá města
se slunci v duši, měsíci nad řekou:
„Tuláku, pomni, ukroj si gesta.“
Stříbrem hany – kudlou prostořekou

Na nože braný, na kordy zván
s kontakty na márách, apartmá pod hvězdami
K pokoře pavím „Kaj se!“ štván
Hřebínek, nosánek, chocholka odrostla mi

Však žena prosí o hrdiny
v zbabělství vidouc chabost rámě
Já noříval se na to pod lekníny
sebe prost, leklý v živém chrámě

Poznámka

Básně neznají konec
Nejsou básně

Je verš jak dech
Turniket pod vlastní
houni
Za žetony štěstí na
příděl

Na lístek s dřevorytem
psího pohledu
Který dopipláváš
údery dláta

Bouchnutím rytmu
Tlačením rýmu

Obličej zkrásní, kde
nepřekáží tvář

Nevnímáš
Hovíš si
v alexandrinu

Čistý jsi
Vznosný
Lhář

Bláznivý
Bosý
Básník
Bývals

Kyjev

Veselé město, veselí lidé
plačící zem

Na Majdanu matky kladou květy
nikde hrobu
Mladíci ve vojenském salutují
ještě jako děti

Objektiv zbystří úsměv
ruka pocítí bok
Dívčí
První

Nejistě sebejistí
„Pojďte taky. Ať jsme tam všichni.“
Zubení
Nezkažený úsměv

A prostíráno na hostinu Světa
Svařeného Se Sladkostí
Spjati Skalpelem Stomatologů
Jako děti

„Přispějte na polní nemocnici.“
„Uzdravíte děti Donbasu.“
Turista XII. Nepočítaný škubne
za skicák milosrdenství

V lahvi na ex šplouchá Dněprem
vzkaz: „Šlo to, ale takovej Londýn…“
Děti