Lech, Václav, Andrzej, Naděje

Na tento červen připadá 35. výročí voleb v ještě komunistickém Polsku, které komunistickým jimi přestalo být.

Zaválelo opoziční hnutí Solidarita (Sołidarność). Pro kapesnější představu o závratnosti triumfu: ve stočlenném polském Senátu (dosavadní) politické podzemí (pěkně po staročesku anti-establishment) shráblo 99 křesel. Psala se akorát půlka roku 1989 a v sousedním Československu bolševik nepochyboval o svém zítřku. O tom zítřku, jejž nevykupovali ani vetešníci. Každá smetánka je stejná. Každá je v ghettu. Jen ta totalitní je v ghettu totálním. A o to dechberoucnější je její (držko)pád. Vizte československý podzim 1989.

Ale zpátky k severním bráchům…

V iVysílání České televize se dá proklikat k filmu Wałęsa: člověk naděje (2013, režie Andrzej Wajda). Opus o vůdci protikomunistické opozice v Polsku. Zatímco Češi měli bezdětného umělce Václava Havla (nic proti), Poláci elektrikáře Lecha Wałęsu s osmi potomky (nic proti). Wałęsa a Havel se v tolika aspektech osobnostně lišili, avšak dvakrát se ocitli v přelomové shodě: oba projevili kurážnou umanutost, sebesoulad do krajnosti. A dále oba přispěli notně, nosně k osvobození střední Evropy. Porovnáme-li Václava a Lecha, nemůžeme nedospět k závěru, že hrdinství zná bezpočet podob, leč nejvýše jednu (hrdiny sdílenou, hrdiny zdnešňovanou, hrdiny zdnešňující) podstatu.

Zajímavosti (čti: pikošky) z filmových dějin: režiséru Wajdovi bylo v době uvedení do kin junáckých 87 let. A o tři roky později ho čekal film Mžitky (polsky Powidoki)… Svůj první „dlouhometrák“ Nezvaní hosté (v originále Pokolenie) točil Wajda roku 1954 ve svých 28 letech. Naučnému slovníku k heslu CELOŽIVOTNÍ MISTROVSTVÍ zjevně postačí přiložit Wajdův fotoportrét.

Doporučuje 12 prácheňských podivínů z 10.

Dne 10. 6. 2024 vyšlo v Konzervativních novinách.