i tak Advent

   Když vznikala o loňském podzimu tato báseň s fotografií, měla vyjádřit člověčí pocit z tehdejší situace – nová vlna covidu, nová a nová jména nakažených i zesnulých, nejasné a vzdálené (pokud vůbec nějaké) světlo na konci tunelu. Rok pryč. Pocit je zpátky. Možná ještě silnější, poněvadž netušíme, kdy vypadne. Kdy se zas uráčí vrátit?! A to nejhorší: v rozplynutí "šerých nyní" důvěřujeme stále obtížněji, stále vzácněji, stále zjevněji v křeči. I tak začíná Advent. Jako za každého veselí. Jako za každé mizérie. S připomínkou Naděje – té tiché, té neblyštivé, pravé. Té, jejíž slunce nevyhasne, byť nás od něj zdánlivě dělí zdánlivě nerozplynutelná "šerá nyní". Požehnaný čas přeji! VP 

Šerá nyní

prošplhala se

do děr

 od

zářných

zítřků