Kaple svaté Anny (nad/pod fotografií od Pavlíny Viktorie Bureš)

Spěchat k svaté Anně

V šeré halí tvář

podvojnosti laně

jatá svatozář

Těkat k svaté Anně

Oduznalý třpyt

zaburácí maně:

„Tiše – svatě pít!“

Klekat k svaté Anně

K pramici pramen

peřej přede Panně

pro režné Amen

ANO

ANO,
ď, že seš.

Aura.
Ta, vychází-li zjara.
Iglú, které neroztává.
Chůze.
Tou, když jdeš.

Vinš, o nějž zakopneš:

milovaná, miluješ.

Slovíčka - ústa savá,
ouška hluchá kdež.

Kdybych...

/Aničce Ciobanů  - Svatovalentýnská/

Kdybych Tě objal,

na líci poznal Tvoje řasy,

a neucukl

zpod čepele krásy.

Kdybych Tebou okřál,

namátkou tu vyšla slunce,

a ťala

všechna zlata unce.

Kdybych Ti tkvěl tak

natrvalo v tramvajence,

a zadouval „cvak“

blues snoubence.

Kdybych…

Měl rád věci dost, jak jsou,
čučche bych mlel,
jel Tvůj Soul.

Poezie

/Víťovi Pošvářovi - jurovi a juristovi/

V určitém ohledu to není s verši prakticky vynaložený čas. Svět je z podstaty prozaický. Jenže na mikromapách praktického chybí dost lecčemu, co rýsuje dráhu mezi člověkem a zbytkem fauny…

A to vyplňuje poezie?

Poezie v nejširším slova smyslu. Ať už znamená "zbytečně" dlouhou vycházku do lesa, "zbytečně" zahozenou hodinu pouštěním staré muziky, "zbytečně" promrhanou siestu hovorem nad rozdíly mezi podzimním a jarním blátem. Poezie je vše, čím mizíme z dosahu efektivity, čím přestáváme splývat se stroji.

V určitém ohledu TO není s verši prakticky vynaložený čas. Jak „zbytečný“.

West-Ost-Los

„Was?!“ Gas Graf von Graz.

„Maria-Theresien-Platz?!!

Wo Donuts?!!! Donbass?!!!!“

Mariahilfer Straße

V kasavé kráse

Mariahilfer Straße
piros – past spáse

Křen JA klobáse
Mariahilfer Straße
sex – Jar extáze

Slint Außerklasse
Mariahilfer Straße
made in !JUST! – passé

Stranou – vstříc mase
Mariahilfer Straße
jed v jednohlase

Snáz

Pokroku věří:
světu svatozář svěří
peklu nás změří