Při Ukrajině modlitba

Při přetěžké neděli 

spínáme ruce 

za odlehčení

Tvé koruny

z trní 

míru

Kyjev: Ukrajinská vlajka

Modrá a žlutá

mračnu navzdory

nebem zatřepotá

Na Zadní Roudnou

 psáno pro Listy Ason-klubu 

Po rozbité cestě

mezi násobenou louží

cestou kalnou

cestou úzkou

cestou naší

Za zády město

před nosem do větví

výčitek vmotáno

vámi požehnané naše marné

jaro

Mizí víkendy pod těly

z padlého týdne

čítajícího dvouletý

tisícroční

náš pláč

Po rozbité cestě

mezi násobenou louží

krát jistota

krát oheň zdržený leukoplastí

krát my

Plzeňhaiku: SeneCura SeniorCentrum

Noční voda

nezdrží hodinový, nestejný, lidský

svit

Mánesův most

 

Z Alšova nábřeží pod Pražský hrad

betonu tušení obkreslila vzpomínka 

šerem

Plzeňhaiku: Mže

 /stoletému Janu Skácelovi)

Městská řeka

zasadila strom obrácený

ke dnu T I CH A

o Rusku a Ukrajině

Starý známý uveřejnil na Facebooku status k rusko-ukrajinským vztahům. Shrnu obsah: ve sporu Ruska s Ukrajinou má se ustoupit Rusku, páč Ukrajina vždy byla ruská a neústupností vůči Kremlu si pálíme prsty, když mohla být pohoda.

Vzhledem k četnosti, se kterou obdobné formulace ojíňují „internety" posledních týdnů (Proč asi?), dovolím si odpovědět paušálně, a to tímto sloupkem a v bodech:

1. HISTORIA MAGISTRA VITAE. Největší město západní Ukrajiny nese jméno Lvov. Založeno bylo ve 13. století. A pod něco jako nejepičí ruský vliv připadlo až s druhou světovou válkou. To už mnohem (mnohem, mnohem, věru mnohem…) pádnější historický nárok mohou vznést Maďaři na město Kassa, dnes zvané Košice.

2. VŠEHO S MÍROU – I HISTORIE. Donbas s Krymem v minulosti patřily k Ruskému impériu. No a? Horní i Dolní Lužice patřily k Českému království. No a? Alsasko-Lotrinsko Německu. No a? Alžírsko Francii. No a? Leckterý stát zahrnoval území, jež aktuálně zahrnuje jiný stát. Pakliže za spravedlivý důvod k válce shledáme vzpomínky na minulost, otevřeme Pandořinu skříňku. Z ní se na všechny světové strany rozletí „válka všech proti všem“. Ta neskončí. Teda skončí – v posledním výkřiku posledního člověka.

3. PRÁVO, BUĎ ZDRÁVO. Jako záchranu před tobogánem historizujících citečků ústících do bazénku apokalypsy vynalezl Homo sapiens sapiens mezinárodní právo. Disciplínu suchopárnou, neromantickou, bez níž by ti, drahý čtenáři, byl odepřen klid při popíjení kávy a současné konzumaci tohoto vpravdě bravurního opusu. Mezinárodní právo si vystačí s neinvenčním uznáním státu v jeho hranicích. Rusko existenci suverénní Ukrajiny uznalo Bělověžskou dohodou z prosince 1991. Uznání oficiálních hranic Ukrajiny Rusko stvrdilo podpisem Budapešťského memoranda opět z prosince, tentokrát roku 1994. Ruskem uznaná ukrajinská státní hranice pojímala a pojímá oblasti Donbasu i Krymu. Jak prosté, milý Vladimire Vladimiroviči…

4. KAPITULACE HORŠÍ PORÁŽKY. V oboru psychopatologie jsem se nehabilitoval. Přesto jsem se zásadnímu o agresorech přiučil. Kapitulace nepodporuje jejich ohleduplnost, nýbrž dravčí instinkty. Z rostoucích ústupků roste agresorův apetit a, bohužel, také síla.

Psáno pro Konzervativní noviny