Pochopili

Donutila bys mě jít do blázince.
S plastovými půllitry prohodit
aperitiv vzduchem, který letí,
letí a nedosedne. Svobodně
roven konkordu, jehož kapitán
stávkoval – dbalý odborář – proti
přesčasům a nevynechal gravitaci,
že po ní být musí
vždy a člověku
se ustoupí, když tělo zavzlykne:

„Plav. Kotvy nemáš zapotřebí.
Do hlubin náklad
vznésti! Duši vonnou skořicově. Vlahou
z rosy umbrijských skal, předtím
však vylovenou popelavým
mořím.“

Nenutíš. Nespěcháš. Sám naléhám.
Zatraceně podob svírá pařát
šílenství.
Pozor dej. Dopředu. Na záď ohlížej se.
Švindly nepostřehneš u čirého karbaníka.
Obehraje. Prohraješ. Volíš…
Volíme! Ztracenou partii, nebo jistotné
milosrdenství. Milosrdenství bláznů,
jež soudy zprošťují viny a Poslední
nadto dekoroval řádem I. třídy
pomocné.

Pochopili.

Vítání jara

Včera jsme se rozloučili
Tramvaj zavírala krám. Ty jsi
znehybněla, za sklem solný
sloup nemával – kynul únavě
jíž nadál se květ pěstěný
v zimou ublížené půdě.
Na vrub naší pýchy,
na pobavení jaru, jemuž naletěli
dva a další blázni. Nejhorší
mělo skučet za námi
a on jenom roztál sníh. Nedomrlý
Jako zpěváci o párátkových
kyčlích sedlající větev
nárožím Martinské. Vědělas,
že bez nájmu?! Kde přečteš
moji zprávu? Ve škole tasena
vlídnem stabilně tvárných
autorit? Na capartů doučku –
za hrách zděný, za dýško
jímž neuplatíš cvrlikání.
Za rok nashle. Zbytečně jak přece!

Jako život: 6. díl

Strýc Ludvík kráčí Ignácovi příkladem.

S láskou Izákovi – přecitelnou

Jaro. Časomíry odmrzly, odtál
hvizd černých pražců
zčernalých – to oheň nestačil
na dřevo
              A havíři se báli
křižovali sluj věncem
víl – industriálních
raně. Pokrok nezastavíš jako
marš permoničného kap-
rála, když zazvonil/-í Metan -
frája
        Pustí ho do klubu
vchodem s nejdelší frontou
šejdrem od hlavního

Tady vztek ho-
voří v dialektu chodských fen –
 pobitých, podťatých, cyklům
pádu a úpadků
                          podstrčených

Aby obětním smíškům učiněno zadosti
gravidních doposavaď

Jako život: 5. díl

Je hanebné se kolem třicítky schovávat pod máminou sukní, tudíž se Ignác Vika zabydlel u podobně starých kumpánů. Volné chvilky tráví společně a...kulturně.

Dobrou

Dobrou noc, Květino
ze svěcené
rosy

Spi
Ke snů náruči
neodvracej se

Ví Bůh, že touhy Tvé čas
zemský za laskavá ústa
neunosí

Spi
Ohledy neber
na nikoho

S tajfuny parník
na místo kotev
přichystán

Tápeš
a správně
pro koho...

Jako život: 4. díl

Ve čtvrtém díle nás Ignác Vika zavádí do školních let. Pokud se vám Jako život páčí a chtěli byste si poslechnout přednes mých posledních básní, stavte se v Trickbaru Malostranské besedy 30.3.2015 v 19:00 pro pořad Zelené peří.