Vítání jara

Včera jsme se rozloučili
Tramvaj zavírala krám. Ty jsi
znehybněla, za sklem solný
sloup nemával – kynul únavě
jíž nadál se květ pěstěný
v zimou ublížené půdě.
Na vrub naší pýchy,
na pobavení jaru, jemuž naletěli
dva a další blázni. Nejhorší
mělo skučet za námi
a on jenom roztál sníh. Nedomrlý
Jako zpěváci o párátkových
kyčlích sedlající větev
nárožím Martinské. Vědělas,
že bez nájmu?! Kde přečteš
moji zprávu? Ve škole tasena
vlídnem stabilně tvárných
autorit? Na capartů doučku –
za hrách zděný, za dýško
jímž neuplatíš cvrlikání.
Za rok nashle. Zbytečně jak přece!