Dnešek upomíná na dva fakty: 1) vítězství nad nacismem v Evropě, 2) svéráz státních oslav v této zemi. K prvnímu nic novátorského psát netřeba - jeden zvrácený experiment s lidstvem skončil, což bylo a je dobře. Teď k druhému - padlí i přeživší hrdinové druhé světové války si zasluhují úctu nejvyšší oficiální úrovně, včetně vyhrazení pravidelného státního svátku. Jakýkoli jiný přístup by byl vůči jejich osudům nespravedlivý.
A stejně zde jistá nespravedlnost přetrvává. Ke komu? K těm před nimi. K milionům obětí světové války PRVNÍ, jejichž strasti, poničené i zničené životy náš stát "slaví" o úroveň nižším tzv. významným dnem (11. listopadu). Proč? Nedostalo se jim téže odvahy? Zakoušely jejich těla a duše méně bolesti? Tekla z nich bezcennější krev? Ne? Nebo ano?
Žádné komentáře:
Okomentovat