Němý

 

/věnováno duším všech ukrajinských hrdinů/

V epoše plískanic,

kdy promlouvají hroby v Izjumu,

hledal jsem slova.

Obyčejná slova. Dřív mě

napadala sama: o něze, nádheře,

náramnosti procitnutí.

Dnes je neznám.

Kde jsou? Viděl je z vás někdo?

Neslyšel o nich váš známý?

Nechci moc. Jenom větu

NE dutou jako ujištění:

„Ňák bude.“

Kyrie eleison.

Nechci málo. Jenom odpuštění

za roky tance „v měsíčním svitu

s ďáblem“.

Christe eleison.

Chci! Chci rozednění

s pamětí místo slunce

a rosou padlých

–

spravedlivých.

Kyrie eleison.

Dne 20. 9. 2022 vyšlo v Konzervativních novinách.

STRAKY: OTAVA

 

Ve směru od

Horažďovic

končila minulost

pokračovala řeka

Plzeň-jih: Hradiště

lesní tunel

přerůstá v zúžené 

východisko

U pravého Izraelity

/báseň sepsaná ke znovuotevření Katedrály svatého Bartoloměje v Plzni/

Plápolá zpod vitráží
světlem, co nevyváží
Naděje ždibec z obzoru,
jakmile hledíš nahoru
za Tím, kdo tě stráží.

Ty ohně modrá náruč Matky
ztlumí na strach krátký
o budoucnost anděla.
Kam z něj se tvář poděla?

U pravého Izraelity
jak apoštol buď i ty.
Pod fíkovníky něžné noci
jako Ten, jenž procit.

Dne 26. 5. 2021 vyšlo v Plzeňském deníku.

Plzeňhaiku: Náplavka

 Prší, kropí

do koryta řeky oheň křtěný “Déšť”

Plzeňhaiku: Plzeň 1

Hnaly páry

na jedničce

prchlé léto

Pilsen: Hotel

Jak souostroví

siluetou přemostěná

jsou naše kontinenty