Upozornění: jména jsou smyšlená. Příběhy povědomé? Podezřele povědomé? Jste je prožili. Anebo zavinili…
Danielovi je 29. Už zas se hlásil k doktorandskému studiu na alma mater. Už zas mu dorazil blahopřejný list: „Podmínky k přijetí jste splnil, ale pro veliký zájem…“ Marii taky táhne na 30. Uspěla u konkurzu. Radost natrhl telefonát z personálního: „Je nám moc líto, ale z důvodu vynucené reorganizace Vaši pozici neotevřeme.“ Pozor, happy end: trpělivost růže přináší. Pozici otevřou – pro ředitelovu neteř. To Maxovi 30 bylo. Roky asistoval soudkyni při přípravě rozsudků. No, „asistoval“…. On je psal, ona podepisovala. A s dozněním preludia týmové férovky sui generis letěl z justice v rámci „úsporných opatření“. Mohl si za to sám: nemusel soudkyni naznačovat, že pro samé smolení jejích verdiktů už fuckt musí položit vedlejšák vrby pro soudkyniny privátní starosti/vášně.
Po posledních eurovolbách si progresivistický mainstream kurýruje šok z hlasu mladého voliče pro „s pokrokem neslučitelné“ subjekty. Co za tím vězí? Dezinformace? Bytová krize? Únava klimatickou změnou? Alternativní odpověď: ho sere. Sere a sere a netušeněkrát sere to slouhovství, jaký se od něho od výchozího výkřiku až do úplnýho vyvanutí tvorstva žádá. V každý profesi, v každym zaměstnání, v každý inštituci, v každým kolektívu, na každý zpíčený adrese. Co si vzpomíná, byl „Ten, kdo je stavěn před hotovou věc“. To by bylo jeho indiánský jméno. Peřinkou počínaje. Už v klukovskejch šortkách/dívenkovskejch šatečkách byl „přece ten rozumnej“. A konce nedohlídne. Jo, bejt v týhle krajině za rozumnýho… to je jak bejt na savaně kompromis mezi lvem a hyenou: lev si sežere svoje a hyena zbytek. Zatraceně… dyť ani není komu si postěžovat. Před kým se účinně vybulet. Neboť co ho trápí a drásá a (zkrátka a zle opakovaně) sere, na to se lid vůkolní vymydlený uvědoměle těší: proplížit se (ne)vlastnim bytím s devadesátistupňovym předklonem za dýchavičnýho žvatlání „Ano, pane.“ „Rozkaz, pane.“ „Račte si ten kopanec vychutnat s větším rozběhem, pane.“
Tak si raší plevel metody národního přežití. K nežití. Poznáváte? Poznáváte se – ve smečce kolegů snášejících v bezednosti roztodivnej vrtoch korporátního chána? Proč? Za prachy? Kvůli vrozenému masochismu? Kdepak. Kvůli odkojené posedlosti úchylnou nadějí, že až přijde „jejich chvíle“ („vaše chvíle“!), slavně si (sezónu před důchodem) i oni (i s vámi!) zabuzerují. A na pechtfóglovi bez škraloupu vykonáte za dekády oficiálně shrbené rádoby úcty souhrnnou mstu. Za vše, co nespáchal. (Za vše, co spáchat nemohl…) A až se z chudáka vyhrbí předdůchodovej kápo, vyklove si reparace bičem na nebožátku z generace, jež se sotva narodila. Ale její místo, její služební postupy jsou vzdor sebezkázonosnějšímu zemětřasu tutové: kariéra mindráka s vyhlídkou na povýšení/osobnostní rozvoj, tzn. recyklaci mindráku.
V Konzervativních novinách vyšlo dne 22. 7. 2024.
Žádné komentáře:
Okomentovat