Mistr Jan aneb Toto není nekrolog

Zesnul Jan Kačer. Muž s impozantností na vývoz. Herec zvěstující osud zaškobrtnutím zraku o objektiv.

Počátkem roku neprožíval jsem osobně šťastný čas. Útěchu (rozuměj: jiné myšlenky) mi skýtala klasická díla. Též na filmy československé nové vlny došlo. (Pro děcka stručně: to byly filmy od českých a slovenských tvůrců nepřipomínající absolventský pokus, který za frekventanta umělecké kadetky dotáčela máma.) Jim Jan Kačer věnoval více než tvář. K jednomu z „kačerovských“ snímků jsem si zapsal tenkrát a vám předkládám teď následný odstavec:

Údolí včel (1967, režie František Vláčil). Vláčil do role hlavního fanatika obsadil Jana Kačera –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ inteligentního, charismatického a (v neposlední řadě) kromobyčejně vzhledného herce (mužský sexsymbol šedesátých let). Nabořil tím rozšířenou (a stejně tak mylnou) představu o fanatismu jako „branži“ hloupých, ošklivých a tuctových lidí. Naopak, fanatismus za hodně vděčí přesvědčivým temným krasavcům. Bez nich by ze sociologického hlediska postrádal relevanci, protože by mu chyběly davy. Davy uhranuté nebesky až pekelně výmluvným „sexoušem“. Postavou zahranou (brilantně, vo tom žádná) mladým Janem Kačerem. Doporučuje 12 z 10 prácheňských podivínů.

Mistře, děkuji!

Odpočívejte v pokoji.

Vyšlo dne 3. 6. 2024 v Konzervativních novinách.