Až zapomeneš, vzpomeň si.
Až zapomeneš na klídky své noci,
vzpomeň si na Kyjev
od raket buzený.
Zemdlený, rvaný, přetrýzněný.
Pevný.
Až zapomeneš na sucho svého bejváku,
vzpomeň si na bum z Kachovky,
jak utápí. Jak moc.
Moc bez moci
–
bez pumpy srdcí
člověka z Touhy.
Až zapomeneš, vzpomeň si
na TAM měřené širostí domodrožluta
křížů.
A na sebe bohorovného TADY, kde
přesně s těmito kříži
coby petlicí,
svou dlahou,
svým samozřejmým, ústavně zaručeným voucherem z Ikey
jako vyvolený,
jako každý osvíceně druhý
víš:
„Váš boj, úkáčka. !!!!MICHCEMEMÝR!!!!!!!“
Až zapomeneš, vzpomeň si,
občane,
čímane,
blbče.