Na obilně nekonečných polích
proč dopustils bolu tolik?
Ve městě u Azovského moře
proč ty svoje dusíš v noře?
Od Donbasu k Zakarpatí
zakrývaj si tváře svatí.
Do metra kyjevského stanic
jakoby pro nic za nic
Syn člověka sestoupil,
kříži svému ustoupil.
Pietně ho tiskne máma.
Oksana – teďka zvána.
Záporožím káží salvy:
„Nebešťanům plichty marny!“
Marna ještě naděje,
že noc byla, bude, je.
Žádné komentáře:
Okomentovat