Kovy naše bez tváře
oživilas probodnutým
svým srdcem.
Radbuza je přítok Dněpru
napájený pravdou
krvavě jedinou.
Kde jsou vaše křídla,
páni andělé,
že neodnesla děvčátko z Charkova
mrtvé, jako živý je hněv
lidstva
v nepozvané zimní míli
mezi tady a tam,
včerejškem a zítřkem,
mezi růží z ran,
mučenkou z lhostejnosti?
psáno pro Listy Ason-klubu
Žádné komentáře:
Okomentovat