Dnes kolem 15.30 hod. jsem v centru nejslovanštější metropole Západu a nejgermánštější rybářské osady Východu nalezl svazek klíčů. Ihned jsem je šel (blbec) odevzdat na nejbližší služebnu městské policie. Nebyli doma. Následně jsem se vydal (blbec, hňup) na policii státní, kde však v mžiku propouštějí s líbezným univerzálním: "Todlencto si řeší město." Inu, když město... Navštívil jsem (blbec, hňup, fakt debžot) místně příslušný "Úřad městského obvodu Plzeň 3". Zde jsem byl srdečně přivítán záhadnou dámou (asi zaměstnankyně, možná duch Vánoc příštích): "Tady nikdo neni!" Opáčil jsem (blbec, hňup, fakt debžot, hovado hovadské): "Akorát jsem našel kousek odtud klíče. Mohu je, prosím Vás, vrátit?" Záhadná dáma se navzdory mé oslepující kreténské, podsvinčí ultraubohosti napřela k praktickými informacemi skrz na skrz prošpikované odpovědi: "Tady nikdo neni!" Vrátil jsem se na původní stanoviště, tedy na služebnu městské policie. Ruka obecní spravedlnosti se smilovala a vpustila moji směšnou zbytečnost do svého majestátního hájemství. "Zvonil jsem na vás už před hodinou. Nikdo tu nebyl," koledoval jsem si parodií na kritiku. Uniformovaný bijec komunálních neřádů si za plexisklem přejel docela jemně rukou obličej (svůj, zaplať Pán Bůh!) a jen s využitím levého koutku úst procedil: "Plzeň je plná opilců." Ty klíče si pak vzal, i když oba jsme tak nějak věděli, že více než cokoli jiného jako projev lítosti nad troskou, která mu je roztřesena mizérií vlastní existence spořádaně, a přitom v rámci bezpodmínečné kapitulace donesla.
Žádné komentáře:
Okomentovat