Sonet svatební

/věnováno V+V. Na jejich počest. V jejich DEN./

Poslouchej, svatebčane,
než srdce započne Ti bušit.
Než pohár soudnost uhrane,
o lásce měl bys něco tušit.

Vyraž zkusmo nazpátek,
na loňském zakřepči si hrobě.
Z tuh padlých šít dej si kabátek
černý padnoucí ťip ťop Tobě.

Kdo za krejčího tohle spích,
kdo zabil nejmenší špetku vkusu?!
Láska – není pro ni hřích.
Bodá-li, do rány! Špulí...záhy...pusu…

Poslouchej, svatebčane, té nebraň se dámě s dýkou.
Splň. Vše. Ne jen, co si umane. Lapenou buď v lásce štikou.

Saint-Raphaël

To město povstávalo z moře
Vždy jak tenkrát navečer
Byvší svět
od šumu posté stvořen
posté slunci odvlečen

Pozdě je. Pozdě tak, že
bójka v bójce nezapustí kořen

Hranicí z nohou písek
prosévá se
Tradicí chorou píseň
rozlévá se:

„Bez líčidel obnažený
-
bez mučidel vysvlečen.“

Píseň racků
v ní nořen
v ní mořen
Vždy jako tenkrát navečer

Jako tenkrát
jak vždycky zní
skřek za výhní polední
na sníh přitom žárlení

Na melodii "A Groovy Kind Of Love"

Vcházela jsi
zimní pozdrav vál
poslední, protože
nemůže očekávat
zemi, uzraje-li
protože zralí krystal
odmítají

V čase, kdy růst musí se

po svém
v čase skořepin a špíny
protože na bílé staví
fronty za řetěz velekněží
táhlí

Protože my se načekali

Z rodiny Cyklů
Ty
nad koloběhem výjimka
poslední
vcházející


https://www.youtube.com/watch?v=r8J1b7NqU1c