FR 3601 Riga – Bremen

Proč věčně básním o mracích?
O čem básnit?
Výše je už Slova
Níže? Z kyslíku vytloukáním
atomů ztratit dech
Chceš?

Proč NE dím tišeji jak ANO?
Zápor sejí otazníky
Lány sklízí odpověď
Vždy po zrnu pravdy
nejméně jedné – nejvíce osamocené

Proč životu přeji, a ne důvěru
chovám k smrti?
Říkám vám: lžete, když se ptáte
Jistěže žiji rád
Smrti? Z voleje bych přísahal
Al-l-le…umírat?

Slepí jste
Slepí
kamkoli se díváte

Chytráci hloupí
tušíte
dokud neumdléváte
dokud nesténáte
dokud nevzlétáte

Znáte to

Znáte to
Protivné aroma domů
řazené mezi sutinami
Včerejšího a Dneška

Vůně či zápachy
střižené zmatkem řádu
chybějících věží
na defenestrované
smysly

Čtyřstěn rudokožců
Indiánka látá příběh
jen tam, co nevyrostete
jako orlík, z něhož
náčelník sdírá peří
tomahawkem vysvědčení

Znáte to
dolétavší

FR 3602 Bremen – Riga

Používá Bůh kosmetiku?
Na líce vod
svést žádá-li
nebeskou klenbu

Trhá si obočí ráno u zrcadla?
Vysvětli jinak ozvěnu
Brzká, vlastní nahmatáš v ní
slova
bolesti
zbytečné k překladu

Leští o kapesník brýle?

Ne si. Nám
zamželým pocestným
vinoucím se na prsa
talentu, štěstí, píle (!)
skvrnou B-E-Z-E-V-D-Ě-K-U
skrz naskrz
od předvařených stolů
hladovým dosyta

„Kde ho máš?“
ani Matouš neříká
Nárazu dočkej
Přistáváme
v pátečních odpolednách