Pondělí v lednu

 

/od pondělí 12. ledna 2026 v Katolických novinách/

Pondělí v lednu –

na konci řeky komín
zahřívá křídla
čápů skolených
přístavní policií
při rozhánění
léta.

Leda v mrazu lze tát.
A leda v kvaltu zpomalovat.
Prohlubeň máš přemosťovat.
A všední, všední leda posvětit.

Pondělí v lednu –
před ústím každou řeku
ředí žbluňk tůně.

Anglické nábřeží, Plzeň

/Katolické noviny dnes/

Kráčela sněhem

řádová sestra podél

řeky Radbuzy.

Den za polednem

nedělí se zdál podle

blankytu výše.

Tak sestra kráčí,

tak sama na nábřeží,

kde závěje leží,

kde milost se stáčí

do džbánu neděl,

co žehem smáčí

týden

co týden.

Tak sestra kráčí.

Nestojí.

Neběží.

Sama na nábřeží?

Ne na to,

co střeží.

Co střeží?

Co střežit?

Co alespoň střežit?

Lásku

v dějinách jak nežit.

Zimní slunce

/včera vydaly Katolické noviny/

Ještě nesálá

vysoko nad krajinou

slunce zlomu let.

Ještě se jeví

marné každé volání

do vnitřních samot.

Ještě jdu kolem

pastvin spásaných osly

pláchlých z Betléma.

A nepohlédnu

pod hnát zpitý pod obraz

malířů bláta.

A ač dopouštím

na sobě kdejaký řád,

křepčit se zdráhám.

A ač báň bosou

zaříkávají ledy,

tak naposledy

naposled

nebude

tedy.