Plzeňhaiku: Roh Alešovy ulice a třídy Edvarda Beneše

Umělé světlo –
špiní se nebesa od
barvy večera

Plzeňhaiku: Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Františkánská ulice)

Potemnělá loď –

nezhasnutelná příď s        Tou
                                              tajfun tišící

Dokázalas

fotografie od:
Martin Rabovský, mrrca.cz 

Dokázalas 

pozvednutou rukou 

ukonejšit hlas 

od srdcí, která tlukou, 

až rozkmitají vlas. 

Dokázal jsem 

s nakloněním stát, 

z jasu času ušit, 

přes úžas vrávorat, 

že směl sen tušit. 

Dokázali jsme 

ode všeho kousek, 

od něčeho kus. 

Jako ostří dostří brousek, 

kluše rané růže šlus.

Beru si Tě

Beru si Tě, 

Lásko, 

mezi virválem varhan 

a kmitem šípu. 

Na Třídě Dvou svatých 

nejsme žádným z nich. 

Ve dni svítajícím 

po polední. 

Po zmatení jazyků 

za úderu slova. 

Poslední 

kámen 

na 

kameni. 

„Ano, Ano.“

(autor fotografie: Martin Rabovský, mrrca.cz)

Plzeňhaiku: Kostel svatého Jana Nepomuckého (Chodské náměstí)

Plnovous věčný –

vysoko nad obzor ční
zrak vysochaný

Plzeňhaiku: Noc nad Plzní

Měsíc v úplňku – 

lampa žhne zpoza rohu 

a na místo hvězd

Plzeňhaiku: Ruce na Bartoloměji

Ruce chápavé – 

nadzvednout pěnu prsty 

v kamenném moři

Plzeňhaiku: Rooseveltův most (zvaný též Saský)

Lešení Sasů –
žebřík propojující
prkno a plachtu

Plzeňhaiku: Jiráskovo náměstí

Hranice chrámu – 

vzkazy sepsané uhlím 

už nečitelným

Plzeňhaiku: Bolevec

Slunce umdlévá –
pod blůzou oblak sídlí
betonový stvol

Plzeňhaiku: São Bartolomeu

Svatý dřevěný –
po vyřezání kůže
nevysvleče se

Plzeňhaiku: Jagellonská ulice

Povrch otázky – bezobratlý marš k poctě horizontály