Večer na sv. Štěpána

/věnováno P. Romualdu Štěpánu Robovi, OP/

Jaru blíž
a dál se stmívá
Boží hod včera, předevčír Štědrý den
I koledám se připozdívá
a Měsíc sám zas svítí jen

Z jeslí kříž
víc tu nezbývá
Svatý, který byl by chtěn
Naději ni kámen nerozkývá
Boží hod včera, předevčír Štědrý den

Štěstí

Bylo, nebylo
nakročené, spěchající
S vločkami si klábosilo:
„Jsme jen voda stékající.“

Bylo, nebylo
nadouvané, bobtnající
S modříny si halasilo:
„Jsme jen šiška padající.“

Nebylo, bylo
opadavé, mokvající
S parožím si odnosilo
lehkost spánku pro žijící

Adam, jméno jeho

/věnováno Adamovi I., hraběti z Mokrosuk/

Jmenuje se Adam, muž ze země
muž z hlíny
Jej kupí řeka
s oblázčím na jas perel skoupých
šáhově štice
ze šupiny

„Adame, miluji po uši! Nedá se přestat!“
„Lup a klam, pro duši, hůř nelze tě ztrestat.“
„Adame, jak na mne Kaštanová se smála!“
„Kéž napošesté by smůla ti drobátko přála.“
„Adame, krása! Krásná za všechen šíp z toulce!“
„Nedrahá tvoje tětiva. Krásný i východ slunce.“

Hliněný? Toho Blázen by nadal
Představení: „Ahoj, já jsem Adam.“