nevnímat to dnes
jinak než věc tak všední
za mez zázraku
stranami svými
nabízená modlitba
poptává Jméno
zpět na Košutku –
utratil jsem půl slunce
na dluh celého
tejto mňam tmě na
výjimku vlichocovat
se učil: „Dobo.“
ne, nezbloudilý –
opakovat stačilo
před napoprvé
nám osvítili
dóm ňácí papaláši
možná andělé
břehy kéž sbratří
vratce lávka svařená
na melouch shůry
stabilitas loci –
pod azurem uvnitř dvou
bouře, vzdor, domov
na Pražskym mostě
požehnání lajzla si
neuróza Svět
převezl jsem se
vhledem nad obzor bílý
uvěřitelně
před nedělí je
nahoře něco z kina
bez rezervací
ve středu samo
zmizlo za řekou léto
stáním do řečí
šedě šedá šeď
darovaná povětřím
nevděčné výhni
po neděli mám
s mikrotenovou lodí
obeplout týden
na plzeňskou věž
spadeno má dvacet pchá
padlých v dějinách
po provizorních
schodech kovově známých
za cílem bez rzi
po směru soudu
držel jsem se při zemi
krpál k rotundě –
kolem křoviska krátce
před rozžehnutím
jsem hledal slunce –
dar odstínů od oblak
nedocenil jsem
.jpg)
.jpg)