Místo

 /psáno PROBOHA!/

Místo vloček holé větve.

Kde? Kde je Betlém?

Místo chléva sleva Tesca.

Kde? Kde křik děcka?

Místo záře pošmourna ret.

Kde? Kde Nazaret?

Místo žvástů kroků odvahu.

Kde? Kde než na prahu?

Plzeňhaiku: Slovanský betlém

 

Anděl a hvězda

vznášejí se tentokrát

nad naším chlívem

Jednou v roce

 /psáno PROBOHA!/

Jednou v roce
zem navštívila nebe.
Ano bylo Ano, Ne Ne.

Dobrák nelitoval dobré,
stud za levoty drobné
znal svou cenu
jak den svou pěnu.

Jednou v roce
nebe navštívilo zem.
DÍK,
i kdyby nic než vjem.

Plzeňhaiku: Ruské kolo

Adventní intermezzo –

opsaný starý kruh pro

novou vyhlídku

Směry

 /psáno PROBOHA!/

Bojím se, nemohu spát.

Nedokážu znát

přísliby věčné.

Netuctové. Nekonečné.

A přece někde hvězda skrytá,

do klenby jen tak vrytá,

směry odhaluje.

A že jich tu je!

Směr k chudobnému například.

Jen hrabat není klad.

Směr dále k osamělému.

Jen splátkou Bohu svému.

K sobě ještě směr.

Mimo zkratku

z vah a měr.

Plzeňhaiku: Obcizna

 

Za obecní loukou

jednotně černil řeky

všelijak brčálový večer

Svatovítská

 /psáno PROBOHA!/

Vítej, poutníku, nelituj.

Tady spočiň. Tady stůj.

Vítej, pozdě příchozí,

v tichu, které švitoří.

Vítej, slepý,

v barevné víře,

za hřivnu bez halíře.

Vítej v hromobití plačících,

v nejvyšším letu – klečících.

Vítej. Stokrát se vrať.

Jedenkrát stačí na závrať.

Právě posté uslyšíš sebe až:

„Ne milovat se snaž.

Další návrat neslibuj.

Jen miluj.“