Plzeňhaiku: Kostel Panny Marie Růžencové na Slovanech

Zelené listí – 

pod plechovím zlátne věž 

blizoučko kříži

A zazářilo (autor fotografie: Martin Rabovský, mrrca.cz)

A zazářilo 

pod zataženou chvílí 

na moment štěstí 

jako velký 

hráč. 

Zády ke zdi, 

náručemi vpřed, 

s kyticí dlouhou, 

smíchy 

uprostřed.

Neumírej

Neumírej 

Povíme si na konci 

trápilo nás ráno, odpoledne, večer

Hnalo nás Rádlo za honci

zaslechnout shůry: „Neser.“ 

Neumírej 

Zrada dramat v zimě 

Jakápak metafora? 

Punč Paštuna v Limě 

pučí upít koráb 

Neumírej

Eště Ňáké bude 

Nebylo vlastně nic 

Čelist čas rovu klube 

Slovu – tomu furt je hic

Kčertu

pověz mým blízkým
co tebe rozšťastnilo
žes zanechal zpěvu
v hodině bouře
ty - otroky zdrcený bez viny
pažemi ukamenován
a přehýčkán trpkostí zrání
jako každý muž
je-li mužem
jako každý muž
začne-li se ptát:

- Kčertu! Kde sou všichni chlapi!? -

Cestička

Cestička od sněhu 

Ošálen – k Tobě jdu 

Cestička od prachu 

Objednán ke krachu 

Cestička od kosti 

Morkem post pohosti 

Cestička od ráje 

Chromý se nekaje 

Cestička od pekla 

Aby lať nezměkla 

Cestička od nebe 

Nuže, Kdože klene? 

Cestička cestami 

Sníh – vpit do jámy

Tušení čejenského kmotra

krystalky hroznovité nátury
krátery nocležné zuboženky
vrávoravé sonety skřípe podvečer
rty udrží moře chyb
lodě po bouři nevyplují

zkosenou ctí prodávají se
Kolumbovy děti...

Adršpach

Malíři sní o klidné krajině 

po skryté bouři 

po lámajících se kusech skal 

Vzpomínáš na Adršpach? 

na vrcholky rané sklizně 

na písně večera 

když schovány 

pod převisem 

učily nás gotické zjevy 

k sobě cestu si otvírat 

U té brány 

napodobeniny 

včerejška 

těla vzájemně 

jsme si hřáli 

jako hadi 

jako my 

sami 

dva 

Nejde zapomenout 

nejde se podívat zpět 

do těch míst 

kde věkem nezjizvený kout 

kryl náš vztah 

tajemný 

bezbožný 

náš vztah