HAVEL JAKO HAIKU

Za Prahou na vsi
srazili ořech flóře
faráři asi

Do Krkonoš vlk
přibelhal za smečkou zdráv
zčerstva dárce práv

Úsvitem prší
slunce na polední spát
šlo jak tolikrát

U Nepomuka
kamion obrácený
Klášter sám celý

A v sličné stáji
stéla slaví – Václav ne
lev – obelhá-li

Motýlí čtyřhaiku

Motýl je muž jen
věčněkrát zaprodá pel
kradmému: „Je t'aime.“

Motýl je muž jen
jemuž trhlý Vilém Tell
mžikem trefí sten

Motýl je muž jen
s počítadlem nad postel
one…thousand…zas ten

Motýl je muž jen
co louží proletět chtěl
třepotáním žen

Písecké haiku

Tři byty byly
ty tak o čtvrtém snily...
(ten vybydlily)

Haiku sestře

Škola začala
děti si roznípaly
zhojené rány

Narozeninové haiku

Narozeniny

náruživé jak v půstu
jsou uzeniny

Akrostich na vlastní jméno

Vábitelé,
Inkognito dujte na lesy
Trumpetou

Přes naducaná ústa.
Račte básnit, pět
O klínu žen; jak s
CHrtem se mnou si hrajte.
A
Zalžete pravdu,
Kdykoli pády cení,
Akrobati alabastroví!

Nepřivinu

Byť byl na spadnutí pád až
po všem mezi námi
Sám? S náznaky tolika
Nemusím (aspoň) k tobě klekat
Jsi, přesto, unikát
Bohem snad?
Konec samovlády: stisky tvé danajsky napovídaly
že cortézovským obnažením mé Aztéky odzbrojíš
zlatem Tenochtitlánu
volností vázanou na lijánu
ve známém čísle pro dva jednooké klauny
Cenou za VIP lóži
miláčka utratíš: nařízení fauny
Zlodějko
nejvynucenějších slibů
Lhal jsem, lžu
cítím vinu, tedy trestem
tebe nepřivinu