úterý 4. října 2016

Motýlí čtyřhaiku


Motýl je muž jen
věčněkrát zaprodá pel
kradmému: „Je t'aime.“

Motýl je muž jen
jemuž trhlý Vilém Tell
mžikem trefí sten

Motýl je muž jen
s počítadlem nad postel
one…thousand…zas ten

Motýl je muž jen
co louží proletět chtěl
třepotáním žen

pondělí 26. září 2016

pondělí 12. září 2016

Narozeninové haiku

Narozeniny
náruživé jak v půstu
jsou uzeniny


Akrostich na vlastní jméno

Vábitelé,
Inkognito dujte na lesy
Trumpetou

Přes naducaná ústa.
Račte básnit, pět
O klínu žen; jak s
CHrtem se mnou si hrajte.
A
Zalžete pravdu,
Kdykoli pády cení,
Akrobati alabastroví!

pondělí 5. září 2016

Nepřivinu

Byť byl na spadnutí pád až
po všem mezi námi
Sám? S náznaky tolika
Nemusím (aspoň) k tobě klekat
Jsi, přesto, unikát
Bohem snad?
Konec samovlády: stisky tvé danajsky napovídaly
že cortézovským obnažením mé Aztéky odzbrojíš
zlatem Tenochtitlánu
volností vázanou na lijánu
ve známém čísle pro dva jednooké klauny
Cenou za VIP lóži
miláčka utratíš: nařízení fauny
Zlodějko
nejvynucenějších slibů
Lhal jsem, lžu
cítím vinu, tedy trestem
tebe nepřivinu

pátek 19. srpna 2016

Život z roku 2003

Jak život plyne v křišťálově čistou či pošpiněnou řeku,
naděje zhasne a jednou vzplane v duhově zbarveném tichu.
Močály života v sobě dusí živou píseň,
kterou ze svých hlubin taví zkažeností plíseň.

Polibek. Co on nám může říci?
Cosi, jak hloupost zlobí za temné noci.
Láska, královna zimních i letních cest.
Láska. Jak lehké nechat se svést.

Peří. Bílý sníh, černá drezína.
Peří. Koho zradila, od něj jest - jako hlína.
Bělost. Je ryzost i pozlátko.
Bělost. Lásky a zloby kůzlátko.

Co stálost? Učený je klam.
Stálost. Jen na půl vybrušuje polodrahokam.
Ten, kdo stálým se zdá býti,
volá po hříchu ve svém bytí.

Klid zase zvláštní ráj.
Kdo neochutnal, mír nepoznal.
"Užij si!" zlý hlas klidnému si káže,
však dodá, dodá leč: "Leč nejsi už páže."

Ach. Jak plyne, jak se jako mořská voda houpá.
Ten, jenž jednou kolísá, podruhé vzhůru stoupá.
Ten, který naději, i smutek skýtá.
Ach. Vše ať se šeří či svítá.