Sousoší vojáka a dívky

Loučili se před válkou.
Loučili se po válce.
Kámen tepal živý.
Vystrojili křtiny
parte v obálce.

VNO

Nebesa vládnou Vilniusem.
Paprsky táhnou věží klusem.

Vilniuské nebe opět.
Naze pahýl líčí na květ.

Vilniuské město znova.
Člověk obléká si slova.
Za ně prý se schová
esence hodná vola.

S Anou

/mé Milované. Jí inspirované. Jí dané!!/

Chodím s Anou

svátostnou
kaštanově plavou

S touto chodím Anou
-
modrooce poďobanou

Beru si ji stranou
kleju-li: „Na shledanou.“
V jádru říct chci
říkám:
„Pojď se mnou. A navždy. Alou!“

Chodím s Anou
„Noci, hoříš. Tmy ti planou.“
„Já vím. Modli se, ať nepřestanou.“

S Anou

R 30664 Jakub Krčín

V kupé prázdném sám
Strach klepe, dveře posouvá
zdraví: „Dobrej. Můžu dál?“

Klikatí se cesta pod Radyň
Strojvůdce, nezpomal!
Vzdušnou saň pohladím
z bezvětří churavím

Déšť rána na večer mou krůpěj osuší
Proč jen nám nestačí ta změna ovzduší?
Ta, která utiší brhlíka
Ta, která zaplaší žluče v nás ropuší
odnikud do nikam

Puškvorec spolyká

Mls, mls
-
kolikou unikáš

Rada Matoušovi

/Věnováno Matoušovi E. - nerudnému, čepýřivému, po furiantsku paličatému. Navzdory? Ne, dík - Příteli horečnému!/

Prachy
?

Jsou
prachy

Podivnosti
lidské
snachy

Proto
…

Nuže
?

O
srdce
cizí                                                                                                                                               svá
jak                                                                                                                                                jak
svá                                                                                                                                               cizí
bijme
hrachy
!

(Vyzrají, proklíčí. / Jaképak copak strachy.!.?.)

Příkoří

Jak jmenuješ se, libá paní?
Mohu na Tě otisk zanechat?
Vyšla jsi, Vláho, do svítání
Roso, která nutíš luka vstát

Jsi tu ještě? Dámo? Slečno?
Tvůj půvab jinde šálí zrak?
Probuzený – samé teskno
A den prchá – zabiják

K návštěvě Tiraspolu (v březnu 2016)

Suvenýr z centra podněsterského Tiraspolu. Mladý Stalin káže o "síle lidské vůle". Divná věc. Ale stručnojasně dokumentující rozptyl v historické paměti evropských národů. Ve kterém brémském/frankfurtském/vídeňském knihkupectví koupíte pohled s údernými plky od Hitlera?

Oba evropské konce sjednotí zas čas, jenž unese poslední z obětí starých terorů, čímž se starými (rozumějme zašlými) stanou "na tutti". A obraznou tečku za vším koloběhem napíše mladý manažer, který si, nesvázán místem i pochybnostmi, hodí ocitovaný portrét AH/JVS na monitor. V rámci sebemotivace. Hurá...