Myšlení a hovory lidí jsou dnes jak tenisáky vržené do kumbálu: někam se odrazí, ale čím dál tím marnější přijít na to kam.
Přízrak „vykostění“ Ukrajiny zákulisní dohodou USA a Ruska odbrzdil v nejedné české duši popírání: popírání konce starých časů, které ještě včera byly přitom tak nové.
Základním projevem úniku před smutkem z nastávajícího bývá úprk do snů. Jako by se zapomnělo, že druhem snu je noční můra…
„Sen o Rusku, co chrání tradiční západní hodnoty.“ Ruská věrchuška nesnáší Západ, protože je Západ. A rozdíl mezi Západem svatého Tomáše Akvinského a Západem sira Eltona Johna dlí pod prahem jejích rozlišovacích schopností a nad stropem její imanentní arogance.
„Sen o přeměně Evropské unie na spolek suverénních států bez veškeré bruselské byrokracie.“ Praktický přínos EU životní úrovni českých občanů a prosperitě českých firem je v přístupu na společný evropský trh. Společný trh ovšem vyžaduje společná pravidla. A společná pravidla vyžadují společné instituce. Všechno ostatní jsou PR koše pro sklizeň lajků.
„Sen o neutrální a zároveň vlivné Visegrádské skupině.“ Neskousnou Poláci, bez nichž bude V4 (V3?) ve světové politice ještě titěrnějším hráčem než budějovické Dynamo ve fotbalové lize.
„Sen o českém mostu mezi Západem a Východem.“ O východozápadní přemostění jsme se pokoušeli v letech 1945-1948. A dovedlo nás to k překrvavým létům padesátým a k srpnu 1968. Ať už mosty propojí kdekoliv jakkoliv vzdálené břehy, ve finále se po nich vždycky zaručeně šlape.
„Bděte a modlete se…“ (Matouš 26,41)
Klesáte-li pod optimismem ve výtahu života, stiskněte naději.
Dobré jitro.
VP/IVP
P.S. Můj vnitřní konzervativec dává obyčejně přednost opravě věci před jejím rozflákáním.
